Koncert k poctě svatého Mikuláše

16. prosince se uskutečnil v našem kostele koncert k poctě svatého Mikuláše, se kterým vystoupili umělci z Prahy. Legendu o svatém Mikuláši přednesl herec divadla Za branou, Vladimír Matějček. Na varhany hrál ředitel chrámové hudby Královské kanonie premonstrátů v Praze,  Vladimír Roubal.

Zazněly skladby J.S.Bacha, D.Buxtehudeho, L.N.Clérambaulta, W.A.Mozarta, J.Pachelbela a  J..F. Segera .

Pozvání duchovního otce na oslavu hodů v našem kostele.

Milí přátelé,
Josefa Lady, kde se vždy na kopci tyčí kostel v rodných Hrusicích. Titul zasvěcení (Povýšení svatého Kříže) je pro nás všechny, obyvatele i rodáky Lanžhota, naším patronem, ochráncem, přímluvcem našeho každodenního života, tedy důležitým místem duchovního rozměru samotného člověka a v současné době i velkou výzvou. Cítíme jakési vzdalování, vykořeňování, opouštění pravých duchovních a kulturních hodnot a tradic v postmoderní době, kterou právě žijeme. Je třeba návrat AD FONTES, AD RADICEM (k pramenům, ke kořenům) a znovu objevit a najít tyto nenahraditelné hodnoty. Každý z nás tento krok musí udělat sám v sobě. Proto Vás srdečně zvu,
pojďme všichni plně prožít naše lanžhotské hody!

Rád bych Vás všechny osobně pozval na oslavu našich letošních hodů, které mají svůj původ a počátek v kostele a následně i pod „májú“ v projevu lidské radosti. Proč? Kostel je dominantou obce, majákem, duchovním centrem a pevným bodem pro člověka. Vzpomeňme na obrázky malíře 

Váš duchovní otec František Putna

Z manželské hádky poutní místo

Legenda o tom, jak se z Šaštína stalo poutní místo, je příběhem šaštínského zeměpána Imricha Ctibora II. a jeho manželky Angeliky, rozené Bakičové. Podle něho se manželé  začali při cestě kočárem hádat. Rozhněvaný manžel, který se ke své manželce choval vždy surově, vysadil Angeliku z kočáru. Ta v modlitbách hledala pomoc u Sedmibolestné Panny Marie, kterou lidé v tomto kraji od pradávna uctívali. Nešťastná manželka přísahala, že pokud  se její manžel polepší, nechá jako symbol úcty vyrobit sochu Panny Marie. V rodině skutečně nastal obrat. Manžel požádal manželku o odpuštění a choval se k ní přívětivěji a laskavěji. Angelika splnila slib a nechala vyřezat z hruškového dřeva sochu Sedmibolestné Panny Marie. Sochu postavili na podstavec přesně tam, kde manžel Angeliku vyhodil z kočáru. Později k soše postavili kapličku, která stojí dodnes. V roce 1654 sochu přemístili do zámku Czoborovců. V době tureckých válek ji ukryli ve dvorní kapličce sv. Imricha (sv. Jindřicha). Po 150 letech, po porážce Turků, vrátili sochu do původní kapličky.

            Dominantou Šaštína je bazilika, jež je zasvěcena Sedmibolestné Panně Marii, patronce Slovenska. Základní kámen byl položen v roce 1736. Hrubá stavba v barokním stylu byla dokončena v roce 1748. O tři roky později byla dokončena i střecha kláštera. 15. srpna 1851 za účasti císařovny Marie Terezie, císaře Františka I. Lotrinského a velkého počtu poutníků byl chrám slavnostně vysvěcen a původní socha Panny Marie byla přemístěna na oltář. V roce 1964 papež Pavel IV. povýšil svatyni Sedmibolestné Panny Marie na baziliku minor – první na Slovensku. V roce 1990 se do Šaštína vrátili salesiáni. 

 Jaroslava Bartošová

JDEME NA POUŤ

Nalistujeme-li ve slovníku heslo pouť, najdeme tam tyto významy: 1. putování, cesta, cestování 2. putování na posvátné místo 3. církevní slavnost k uctění památky světce, jemuž je zasvěcen místní kostel, kaple ap., spojená s lidovou zábavou 4. (nověji zejména)  zábava, atrakce, prodej u stánků ap. Většina současníků má pouť spojenou se střelnicí a centrifugou, horskou dráhou a autodromem, klobásami, cukrovou vatou a ohlušující muzikou. 

S poutí jako náboženským jevem se setkáváme snad ve všech náboženstvích. Poutní místa jsou dána tím, že tam někdo významný žil, je tam pohřben anebo tam lidé hodně věcí prožili. Důvody pro pouť se v průběhu staletí příliš nezměnily. Lidé vždy hledali pomoc ve svých důležitých životních rozhodnutích, těžkostech a ve vyslyšení proseb i tužeb a také chtěli vzdát díky za případnou pomoc. Na poutě se chodí také na znamení pokání, tj. nápravy za viny. Rozhodující je cíl, ne kilometry, rychlost nebo způsob přepravy.

Chození na poutní místa či k sakrálním objektům má starý původ. Už ve Starém zákoně jsou několikrát připomínány poutě ke třem slavnostem (slavnost nekvašených chlebů, slavnost dožínková neboli slavnost týdnů a svátky stánků, popř. sklizně) do různých svatyní, později pouze do Jeruzaléma.   

Nejstarší písemný záznam o putování do Svaté země pochází z roku 334 po Kr. Nejvýznamnější a také nejfrekventovanější poutní trasou středověké křesťanské Evropy se od konce 1l. století stává cesta do severošpanělského Santiaga de Compostella  k hrobu apoštola sv. Jakuba. V 16. století vzrůstá obliba v putování k milostným obrazům a soškám Panny Marie.

Podle toho, v jaké vzdálenosti se poutní místo nacházelo, se organizoval i způsob putování. I na vzdálenější místa se v minulosti chodilo pěšky a jezdilo koňskými potahy, později se cesta kombinovala s dopravou vlakem. Pěší průvody měly svůj pevný řád a průběh vžitý časem. Během průvodu se lidé modlili růženec, litanie, které byly předříkávány stejně jako slova písní. Na pokyn hlavního organizátora se průvod zastavoval i ke krátkému odpočinku, aby se lidé občerstvili. Jedlo se málo, vždy si každý něco k jídlu nesl s sebou. Jistě, šlo taky o  společenskou událost a o příležitost k odreagování, ale přece jenom hlavní byl onen "zbožný úmysl" - pouť za někým, koho chceme uctít modlitbou, písní a vlastně i tou fyzickou námahou z dlouhé chůze, komu chceme svěřit své starosti a trápení a koho chceme poprosit, aby nás jich zbavil nebo nám je alespoň pomohl nést. 

            Představa houfu táhnoucího krajinou, nesoucího korouhve a zpívajícího nábožné písně, jejichž jednotlivé verše hlasitě vyvolává předříkávač, třeba u leckoho z nás vzbudí shovívavé pousmání. Ale neprávem. V těch prostých projevech víry bylo tolik koncentrace (tehdy se říkávalo "usebrání"), že ji svým předkům můžeme v dnešním zápase s uspěchaností leda závidět.            

Tolik o poutích podle informačních zdrojů internetu. A jak tomu bývalo dříve v Lanžhotě? Nejvíce se pravděpodobně pořádaly poutě do Maria „tálu“ (Marianka u Stupavy), do Mariazell v Rakousku, ke sv. Antoníčkovi do Blatnice, na Svatý Hostýn a také do Šaštína.

             Některé poutě se v současné době organizují pravidelně každý rok, ale o tom jsme se už zmiňovali v posledním zpravodaji loňského roku. Do Šaštína se většinou pořádala pouť v pondělí svatodušní.V letošním roce se otec František rozhodl putovat do Šaštína 30. března a vyzkoušet si na vlastní kůži pěší pouť, jak to bývalo běžné u našich předků. Přidala se k němu skupinka farníků – poutníků, a tak se možná založila nová nebo spíše staronová tradice pěších poutí. Vzdálenost zvládli v pohodě a v dobré náladě. Do kostela se pak vydali i s ostatními poutníky, kteří přijeli autobusem. Možná neuškodí seznámit se s tímto poutním místem blíže.

Farní odpoledne 

Vytvoření jednoho společenství a upevňování mezilidských vztahů – to je hlavním cílem setkávání farníků. Taková akce se uskutečnila v neděli 24. června na dvoře lanžhotské fary.

Pomalu se již stává tradicí, že se farníci baví mezi sebou. Děti si připravily scénku s pohádkovým námětem – Anděl Páně, zástupci mládeže v roli rybářů poukazovali na nešvary v mezilidských vztazích. Ani dospělí se nenechali zahanbit. Zpěvačky si připravily scénku z pohádky, manželé Prajkovi zazpívali za doprovodu kytary trampské písně,  paní Uhrová a Gergelová také přispěly svým vystoupením k pobavení přítomných. Mezi jednotlivými výstupy zahrála skupina THE TEACHERS. Ani duchovní otec nezůstal pozadu a celé odpoledne uváděl v roli a oblečení faráře, diplomata, zedníka, trempa, skina a nakonec Lanžhotčana v kroji. Názorně předvedl, že farář není určen „jen pro kostel“, ale žije mezi ostatními občany a má se zapojovat do společenského života obce.   Všechna vystoupení byla  přítomnými patřičně odměněna potleskem. Zábavné odpoledne doplnilo občerstvení a tombola. Domů všichni odcházeli naplněni pěkným dojmem a s nadějí, že takových setkání bude stále více.

Hana Tučková

Adopce na dálku

Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“ Mk 9, 36-37

Farní společenství střední generace se začátkem letošního roku rozhodlo, že se pokusí naplnit toto Ježíšovo poselství a udělá nějaký dobrý skutek pro své bližní. Rozhodli se podpořit projekt adopce na dálku.
S tímto svým záměrem seznámili ostatní farníky s výzvou, že kdo bude mít zájem, může se také připojit. Vybrali mezi sebou peníze a poslali je na účet arcidiecézní charity v Praze, která adopci na dálku organizuje. Tím byla splněna podmínka pro „adopci dítěte“.
Chtějí podporovat děvčátko z Ugandy, které chodí do 5. třídy a chtělo by se stát učitelkou. Otec jí zemřel, matka je vážně nemocná. Ona sama bydlí se svou starší sestrou v pronajatém domku. Mimo školu musí pracovat: nosit dřevo, vodu, vařit a pracovat na poli, které jim zajišťuje živobytí. 7000,- Kč ročně, které jsme se rozhodli posílat, bude použito jako školné (to znamená: návštěva školy, nákup učebnic a školní uniformy).
V Ugandě je velká bída, mnoho lidí zde umírá na AIDS, každá čtvrtá rodina se stará o osiřelé dítě. Protože je zde vysoká negramotnost, nemohou si zdejší obyvatelé najít kvalifikovanou práci. Jsme proto rádi, že se i naši farníci zapojili do společenství lidí, kteří pomáhají zlepšit situaci dětí v této oblasti.
Po bližších informacích se připojilo tolik farníků, že budeme moci „adoptovat“ ještě jedno dítě. K naší Barbře přibudete brzo sestřička nebo bratříček.
Děkujeme všem, kteří adopci podpořili.

Dalším adoptovaným dítětem je Vincent

Jak jsme již informovali v předešlém článku, jelikož se od farníků vybrala větší částka peněz, rozhodli jsme se pro adopci dalšího dítěte. Na výběru je nejtěžší rozhodnout se pro jedno dítě, protože pomoc potřebuje dětí hodně. Tentokrát jsme vybrali chlapce. Vincent pochází, jako Barbra, z Ugandy, z oblasti Mityana. Jeho rodiče zemřeli, o chlapce a jeho 6 sourozenců  se stará strýc, který je také chudý, takže nemůže zabezpečit pro děti školní docházku.

Vincent musí doma pracovat, nosit vodu a starat se o domácí zvířata. Ve škole je přátelský a zodpovědný. Kdyby měl možnost studovat, chtěl by se stát lékařem. V současné době navštěvuje 4 třídu. Tak doufejme, že jsme naší „troškou do mlýna“ přispěli,  a i další léta budeme přispívat, ke zlepšení jeho životní situace a tím i ke splnění jeho životního snu.

Amen, pravím vám: Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. Mt 25, 40

Tříkrálová sbírka 2007 

Letošní Tříkrálová sbírka se v Lanžhot konala právě v den svátku Zjevení Páně  - Tří králů. Svátek jsme oslavili ráno v kostele bohoslužbou, při které nám zahrál a zazpíval host – chrámový sbor z Horních Bojanovic druhou Rybovu Vánoční mši.

Odpoledne se koledníci sešli ve 13.00 hod. v sále Společenského domu, kde udělali poslední úpravy kostýmů, dospělí vyfasovali zapečetěné pokladničky a mohlo se vyrazit do ulic. Nejdříve ale nemohla chybět společná fotografie na schodech kostela a požehnání na cestu od otce Františka. A už se koledníci rozbíhají do ulic. Nejmladšímu „králi“ bylo letos 1 ½ roku. Do ulic se vydalo 34 dospělých s 34 pokladničkami a 47 dětí. Letošní sbírka vynesla v Lanžhotě 75 000 Kč. Na závěr se všichni koledníci opět sešli ve Společenském domě, kde na ně čekalo zasloužené občerstvení. fotogalerie

Zpívání u jesliček

Vánoční dobu jsme zakončili tradičně v neděli 7. ledna 2007 zpíváním u jesliček. Nejdříve jsme ovšem dostali požehnání. Dětí se tentokrát moc nesešlo, asi byly unavené po tříkrálovém koledování. O to upřímnější byly zpěvy a recitace těch, které se zúčastnily. Mohli jsme jenom obdivovat, kolik koled si malé děti pamatují. Škoda, že nepřišli i ti větší. Možná příště, uvidíme… fotogalerie

POŘAD BOHOSLUŽEB

Rok 2017/2018
Leden 01 02 03 04 05
Únor 0 6 07 08 0 9
Březen 10 11 1 2  13  
Duben 14
 
15 16 17
Květen 18 19 20 21 22
Červen 23 24 25 26
Červenec 27 28 29 30 31
Srpen 32 33 34 35
Září 36 37 38  39   40
Říjen 41 42 43 44
Listopad 45 46 47 48 49
Prosinec 50 51 52 53