Farnost

Historie fary

Fara se v obci připomíná již v roce 1384. Dnes přísluší k děkanství břeclavskému. V roce 1565 se zde usadili novokřtěnci, kteří si tady postavili svůj společný dvůr. Ten však byl několikrát vypálen (v letech 1602, 1605 a 1619). Na císařský příkaz museli novokřtěnci v roce 1622 odejít i z Lanžhota. Fara byla znovu obsazena katolickým duchovním v roce 1612. 

V roce 2003 odešel po téměř 24 letém působení v lanžhotské farnosti duchovní otec P. Vladimír Stejskal a na faru přišel mladý farář Mgr.Pavel Holešinský. Vyklízením místností na faře se zjistilo, že budova neodpovídá svým dispozičním řešením potřebám farnosti, ale i stavebně je ve velmi špatném stavu. Rovněž sociální zařízení je nedostačující a nevyhovující. „Fara přece neslouží jen faráři, ale celé farnosti“, říká otec Pavel. Jeho první myšlenka byla ta, že když je fara prázdná, mohlo by se zrovna začít s opravou



12. 8. 2003 oprava začala tím, že se vytrhala podlaha v celé budově, vybrala navážka pod podlahou, demontovalo topení, voda, vedení elektrické energie. Zbourali se některé příčky a odstranila omítka ze zdí, které zůstaly stát. To vše za pomocí ochotných brigádníků nejen z řad lanžhotských občanů a mládeže, ale i studentů z Brna.


Stavba pokračoala  takovým tempem, že začátkem prosince se mohlo začít uklízet. Generální úklid po zednících provedl velký počet lanžhotských žen.
Na neděli 28.12.2003 v odpoledních hodinách vyhlásil otec Pavel „Den otevřených  dveří“ na lanžhotské faře.


V roce 2005 přišel na lanžhotskou faru nový duchovní správce – otec František, který navázal na svého předchůdce a dál pokračuje  v zařizování a zútulňování fary.

V květnu 2006 se upravila část zahrady společně s kapličkou, kde se konala první Májová pobožnost k Panně Marii.

Tímto však stavební práce na faře nekončí. V příštích letech se bude pokračovat bouráním hospodářské části ve dvoře a stavbou nového dvorního křídla a to skladů, garáže apod. Práce by měly být ukončeny terénními úpravami dvora a zahrady.

Kapličky a muky

Darmovzalovych kaplička

Na louce u silnice směrem na Slovensko je kaplička, v níž je starý obraz, který kdysi visel na starém dubu, aby připomínal několik maďarských vpádů. Když byl dub starý a odumíral, vystavěl rolník Cypris poblíž tohoto dubu kapličku.

Pověst vypráví, že se na tom místě zjevila Panna Maria a svůj ochranný plášť držela nad lanžhotskými občany, kteří utekli před Maďary. Ti onemocněli, umírali a nakonec odtáhli, takže Lanžhot byl zachráněn.

Letos na jaře však kaplička neunikla ničivé síle vodě a byla z části zatopena.

Pzn.: Majitelem louky byl jistý Cypris, ale přezdívku měl Darmovzal.

   

 

Boží muka sv. Marka

Stojí na konci Lanžhota u polní cesty. Místní lidé říkají, že termín Boží muka není pro tento objekt známý. Tomuto místu se říká U svatého Marka. Mládež zde mívala dostaveníčka.

Dříve na den sv. Marka vyšlo z kostela procesí, jehož zastávkou byla i boží muka sv. Marka. Historie této boží muky není známa.

 

 

 

 

 

 

Boží muka súhradská

Samotná poloha Lanžhota poznamenala také jeho osudy – přes městečko se několikrát převalila vojska cizí i domácí. Pověst o původu této boží muky zaznamenal lanžhotský skladatel písní Jožulka Uher. Říká se, že když se blížila k Lanžhotu vojska, nebo jiné nebezpečí, byli lidé varováni a včas se mohli i s dobytkem ukrýt v lese. Jednou se mladá dívka se Súhrad opozdila a nepřátelé ji chytili. Mučením a znásilněním po děvčeti vymáhali vyzrazení úkrytu ostatních občanů, a když dívka nic nevyzradila, hodili ji nájezdníci do súhradké „uže“ (louže), kde utonula. Na její památku, statečné chování a na muka, která vytrpěla, lidé vystavěli kapličku, které se začalo říkat boží muka súhradská.

Dnešní stavba není původní, protože ta původní byla několikrát větší a byla poškozena těžkými boji v roce 1945. Tuto boží muku najdeme v části obce nazvané „Súhrady“, kolem níž dnes vede frekventovaná silnice Břeclav – Bratislava.

Dodnes se od kapličky konají průvody ke kostelu.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha se nachází za kostelem na západní straně presbytaria a byla postavena u příležitosti cyrilometodějského milénia.

Na čelní straně soklu je vsazena bílá deska s rytým nápisem:

Ve středu jsem narozený, ve středu jsem odsouzený, ve středu též utopený.

Kdo mne ve středu ctí modlitbou pozdraví, ten mé bude účasten u Boha přímluvy.

 Socha sv. Anny

Socha se nachází na návsi u kostela.

Lidé věřili, že když se neslavil svátek sv. Anny, ztrhly se bouřky a zpustošily kraj. Proto zde nechala zhotovit sochu lanžhotká výměnkářka Anežka Kyclová v roce 1916, aby se na sv. Annu nezapomínalo.

  

 

 

  

Hlavní kříž na hřbitově

Hřbitov na tomto místě byl zřízen až v roce 1831. Centrální kříž uprostřed hřbitova byl dřevěný a když „dožil“, vyhlásil farář Šťourač sbírku, při které se vybralo 511,20 Kč.

Byl pořízen nový kříž který zhotovil sochař z Břeclavi. Kamenný kříž byl vysvěcen 21.5.1905

Centrální kříž na hřbitově má připomínat všechny zemřelé. Dokazuje to nápis v kamenné desce pod křížem:

„Pro Své svaté drahé rány

Ježíši Ukřižovaný

smiluj se nad dušemi zemřelých

zde v Pánu odpočívajících!“

 

POŘAD BOHOSLUŽEB

Rok 2017/2018
Leden 01 02 03 04 05
Únor 0 6 07 08 0 9
Březen 10 11 1 2  13  
Duben 14
 
15 16 17
Květen 18 19 20 21 22
Červen 23 24 25 26
Červenec 27 28 29 30 31
Srpen 32 33 34 35
Září 36 37 38  39   40
Říjen 41 42 43 44
Listopad 45 46 47 48 49
Prosinec 50 51 52 53