Faráři, administrátoři a kaplani farnosti

Kněží, kteří působili v Lanžhotě

Český kronikář Kosmas ve své kronice zmiňuje, že už v 11. století (kolem r. 1030) úřadoval i v nedalekém Podivíně biskup Vracen,
údajný biskup moravsko-panonské diecéze, a tedy "nástupce na stolci sv. Metoděje" na Velehradě.

V půli 12. století n. l. patřil Lanžhot (resp. Starý Lanžhot, tehdy ještě Strážovice, dnes nacházející se na Kyjovsku) pod arcijáhenský kostel v Břeclavi. Lze tedy usuzovat, že náboženský život zde určitým způsobem fungoval už tehdy. Během 50. let 13. stol. však vlivem jednak špatných přírodních podmínek (záplavy) a jednak nejisté mezinárodní politické situace většina obyvatelstva odešla do oblasti Kyjovska a Strážovice v lokalitě Starého Lanžhota postupně zanikly.

Náhradou vzniklo opevnění navzané Súhrady, a to jako pojistka proti útočným Rakušanům nebo Uhrům. Když převzal do svých rukou od Karla IV. mýtné právo na Moravě jeho příbuzný Jošt (zvaný příznačně Moravský)nechal v 70. letech 14. století vybudovat blízko opevnění Súhrady ves, která se brzy rozrostla v městečko. Nové sídlo dostalo německý název Landshut, ovšem místní obyvatelé si jej počeštili na Lanžhot a lokalitě někdejších Strážovic připadl název Starý Lanžhot. Stejně jako strážovičtí, i Lanžhoťané měli za úkol strážit zemské hranice (rakouské i uherské) a pomáhat s výběrem mýta, a to na nově zbudovaném mostu přes Moravu, tvořící přirozenou hranici Moravy a tehdejších Uher. 

Lanžhot se rychle rozrůstal a už kolem roku první doložené písemné zmínky (1384) měl přibližně 75 domů. Co se týče náboženského života, na Moravě v té době legálně sídlili příslušníci různých církví, stejně tak tomu bylo i v Lanžhotě.

Podle různých historických pramenů se v Lanžhotě jednoznačně nacházela římskokatolická farnost v 2. pol. 14. stol. Kolem r. 1550 byl na současném místě vybudován gotický kostelík se hřbitovem, 7. května 1605 byl však vpádem uherských povstalců pod vedením bohatého šlechtického magnáta Štěpána Bočkaje úplně zničen. 

R. 1597 se připomíná českobratrská evangelická škola a také sbor pod vedením pastora jménem JAN SCHLEEFISCH, rodáka z Hadravic (Hadrovic) v Uhrách, který zde působil pravděpodobně od r. 1580. Začátkem 17. století se pak o vzdělání lanžhotské mládeže zasloužil i JAN FRANTIŠEK ŠTYVAR, který později v Lanžhotě působil krátce i jako farář. 

 

---------------------------------------------------------------------------

    1. ŠTĚPÁN BUČIČ (listopad 1612 – 5.3.1658) – rodák z Kerstenanu v Panonii (dnešní Maďarsko), nar. roku 1577/1578. První historicky doložený katolický farář v Lanžhotě zde byl dosazen v roce 1612 majitelem panství Karlem z Lichtenštejna, aby převedl na katolickou víru jinověrce a obnovil činnost římskokatolické církve v obci. Podle historických pramenů v Lanžhotě ještě r. 1616 nebyl kostel a bohoslužby se musely konat na různých světských místech. Farář navíc ani neměl kde bydlet, neboť za nájezdů fara lehla popelem. 

Další pohromy se dočkal Lanžhot 20. září 1619, kdy zas a opět vyhořel. Stalo se tak po rebelii majitele břeclavského panství Ladislava Velena ze Žerotína, císař proti němu vyslal vojsko vedené gen. Dampierem. Ten se 19. září 1619 zmocnil břeclavského zámku. Stará i Nová Břeclav také lehly popelem.

Kníže Karel významně dopomohl k znovupostavení kostela a peníze na živobytí, které by jinak Bučič od jinověrců prostřednictvím desátků nevybral, vybíral tyto povinné desátky kníže a dával namísto nich knězi 40 zlatých ročně. Po náboženské stránce zde měl nový farář také co dělat, poněvadž ke katolické víře se přihlásila jen menšina obyvatelstva (ostatní byli buď utrakvisté, luteráni, novokřtěnci nebo příslušníci Jednoty bratrské), tudíž minimálně počátky jeho působení měly dosti misijní charakter. Na pamětní desce zvenčí východní strany kostela je v latině uvedeno, že za 45 let své služby v Lanžhotě převedl na katolickou víru 123 kacířů (naposledy byla obnovena v 90. letech 19. stol.). Působil zde až do své smrti, dožil se 80 let.

        V r. 1662 bylo započato s vedením farních matrik, v této době by podivínským děkanem jistý Dominik Parfes.  

 

    2. MARTIN KORÓN KORON (23.5.1667 –  1. pol. r. 1674) – přišel ze Slovenska, rodák z nedalekých Kútů. Z r. 1672 pak pochází v matrice, která se následně ztratila, dochovaný záznam o vzhledu a vybavení tehdejšího lanžhotského kostela (více informací v záložce Historie > Kostel). V tomtéž roce se uskutečnila také pravděpodobně první zaznamenaná děkanská vizitace v Lanžhotě, jednalo se o návštěvu strážnického děkana. V 1. polovině r. 1674 farář Korón dobrovolně rezignoval na funkci faráře a odešel. Po jeho odchodu se stal, kvůli chudobě lanžhotské farnosti, úřad faráře zde na dalších cca 11 let jakýmsi "dočasným odkladištěm" kněží, odkud po relativně krátké době od dosazení odešli 4 kněží za sebou.

 

    3. JAN FRANTIŠEK KÜRSCHNER / KIRCHNER (4.6.1674 – leden 1677) – přeložen do Blatnice pod sv. Antonínkem, kde působil téměř přesně 2 roky.

 

    4. JIŘÍ ALOISIUS HALÁMEK (21.1.1677 – 1678) – zprvu farář, později pouze administrátor, odešel do Vlčnova.

 

    5.? JAN FRANTIŠEK ŠTYVAR (1678 – 3. čtvrt. r. 1679) – rodák z Příboru, vysv. 1661. Autor knihy Řebřík rajský (vyšla taktéž v r. 1661 v Olomouci). Odešel do Nivnice. Byl zavražděn uherskými povstalci pod vedením Imricha Tökölyho 14.7.1683 v Uherském Brodě. Dle Noháčovy Vlastivědy moravské byl farářem Jednoty bratrské.

 

    6. (JAN) JOSEF ZUBÍK (25.9.1679 – leden 1681) – rodák ze Bzence, přeložen do Blatnice pod. sv. Ant., kde působil do r. 1691. Za jeho působení v r. 1680 zasáhl Lanžhot mor (podle zpráv z Podivína a okolí).

 

    7. JAN ADALBERT / ADALBRECHT NĚMECKÝ (21.3.1681 – duben/květen 1685) – jeho úmrtí v Lanžhotě je potvzeno. 

 

    8. (J.) MICHA(E)L ŠVAGERKA (21.5.1685  1694?) – za jeho působení bylo r. 1688 započato s vedením pamětní farní knihy.

 

    9. JAN / JOSEF SPEČKÁŘ (29.7.1694 1711) – brzy po svém příchodu měl problémy s vrchností, které vadilo, že si farář Spečkář libovolně mění a vybírá kostelníky, aniž by o tom informoval nebo se poradil, a že tito kostelníci často dluží robotu. Dále si rabensburský hejtman stěžoval olomoucké konzistoři, že farář nemá v pořádku kostelní a špitální účty. Spory zašly nakonec až do té míry, že kostelníci byli Lanžhotu odebráni a neměl, tudíž, kdo zvonit. To se znelíbilo farníkům. Farář tvrdil, že vším je vinen hejtman Willinger. Kvůli mnoha svým sporům si často poštval proti sobě i lid. V říjnu 1695 je evidována vizitace farnosti Václavem Leopoldem Gothfriedem Fialou, děkanem ve Veselí nad Moravou (kontrola farních účtů, které byly vedeny od r. 1629).

Dne 18. března 1707 vpadli do Lanžhota kurucové = pozůstalí Bočkajovců a zvláště Rákósziovci, pod vedením Františka II. Rákósziho. Farář Spečkář naštěstí stihl nejdůležitější a nejcennější vybavení kostela včas ukrýt na rabensburský zámek. Rákósziovci vyplenili obec, zapálili a vyplenili faru a mučením přinutili faráře vyzradit úkryt lanžhotských radních. Poškodili také samotný kostel, zničili např. dosavadní varhany. Po těchto událostech byla fara zničená, Lanžhoťané však nejevili velký zájem neoblíbenému faráři pomoci v bídné životní situaci. Nicméně nejnezbytnější zázemí fary bylo opraveno v následujícím roce. 

V r. 1709 byly nejnutnější opravy fary dotaženy do konce, nicméně přišla v debatu otázka, kdo opravy zaplatí. Lanžhotší farníci velmi podle obelhali faráře, když mu sdělili, že obnovu bude hradit hejtmanství. Když se pak totiž Spečkář na hejtmanském úřadě ptal na příslib financí, tamější úředníci neměli tucha, o čem mluví. K 9. říjnu 1710 je evidována v Lanžhotě 2. děkanská vizitace veselského děkana Fialy, při níž si farář stěžoval na bídný stav farnosti, zejména morální. Farář Spečkář nakonec v r. 1711 z Lanžhota odešel (neznámo kam).

           -. Josef Špekáč (kolem r. 1707) – osoba totožná s farářem Spečkářem (špatný opis).

 

    10. ONDŘEJ VANÍČEK (1711 – † 8.9.1719) – významný a narozdíl od předchůdce oblíbený farář. Uspěl se svou snahou obnovit poničený kostel, od knížete Antonína Floriána z Lichtenštejna dostal všechen stavební materiál a r. 1718 se začalo s obnovou. V kostele nechal nahradit dřevený strop klenbou a v zadní části kostela vybudovat kruchtu (kúr, chorus). Pořídil do kostela 24 dřevěných lavic (které jsou v kostele po několika drobných restauracích dodnes) a nové varhany (za cenu 100 zlatých, uhrazené zčásti patronem, zčásti zbožnými farníky). R. 1717 opět evidován uherský útok na faru, kterou vypálili a zbořili. I přesto byla obnovena.

 

    11. MATĚJ / MATOUŠ KONEČNÝ (1717?; 13.10.1719 – červenec 1720) – po necelém ročním působení odešel do Moravské Nové Vsi (a byl též administrátorem Mikulčic), kde působil 2 roky. Nelze s jistotou říci, zda zde nepůsobil už jako kaplan s otcem Vaníčkem (v tomto se kroniky a zápisy trochu rozcházejí), nicméně jisté je, že po jeho smrti do července 1720 řídil farnost jako administrátor. Nezaměňovat s jistým Matoušem Konečným, farářem Jednoty bratrské, který žil cca o 100 let dříve a zde vůbec nepůsobil.

 

    12. JOSEF KUCHYŇKA (14.7.1720 – 18.1.1740) – olomoucká konzistoř, pod jejíž patronát tehdy Lanžhot patřil, napomínala 27. května 1723 diecézní faráře, aby důsledně vedli své matriky. Tato povinnost se, zvláště na venkově, teprve vžívala a kněží je často rádi delegovali na obecní učitele či kostelníky, v horším případě jejich vedení zanedbávali či vůbec neprovozovali. Lanžhot nebyl výjimkou.

1. dubna 1733 blízko fary vypukl neopatrností opilé občanky Kateřiny Bobrové, která pekla koláče, ničivý požár, který se vlivem povětrnostních podmínek rozšířil i na faru, která lehla popelem i se sýpkou a stodolou. Farář se ocitl na mizině. Vyhořela rovněž téměř celá obec, farní úřad se dočasně přesunul do prostor u dnešní Staré školy na ulici J. A. Komenského. Za jeho působení postihla farnost i městečko nejedna katastrofa (např. hned 17. května 1733, kdy uhodil mráz a zničil i dochovanou či právě uzrálou úrodu, pravidelné povodně a záplavy, požáry či problémy se špatně opraveným zázemím kostela).

 

    13. JAN SARKANDER RYZÍ (1. čtvrt. r. 1740 – 1755) – převzal péči o farníky a z důvodu dlouhodobé chudoby farnosti spolu s tím i vleklé spory o desátky. Domáhal se tzv. malého desátku (který byl v Lanžhotě na podporu faráře zaveden v 2. pol. 17. stol. a skládal se z čočky, prosa, hrachu, zelí a kukuřice a příp. ještě dalších plodin), kterýžto však už r. 1695 mnozí Lanžhoťané odmítali odevzdávat. Přestože si farář Ryzí stěžoval až u knížete Josefa Václava z Lichtenštejna, r. 1744 jej prohlásila lichtenštejnská vrchnost za nevymahatelný. 

S neochotou obyvatel odevzdávat malý desátek, navzdory větším a bohatším sklizním, se projevovala i jejich klesající zbožnost, třebaže v otázkách stavby drobných sakrálních staveb se s farníky dohodl bez problému. Z r. 1743 nebo 1744 pocházelo např. martyrologium Panny Marie Bolestné, kdysi stojící u staré polní cesty do Břeclavi (zvané "Hłuboká cesta"). Stupňující se neshody nicméně nakonec vyústily v Ryzího odchod do Nové Vsi r. 1755. 

 

    14. JOSEF MIKŠÍK (1755 – 1.4.1781) – farář, zakladatel ovocné a zelinářské zahrady. Také on měl problémy s hospodářstvím farnosti, k tomu přináležely pak i starosti o vlastní živobytí (opět kvůli lanžhotské zatrpklosti a neochotě k odevzdávání desátků a jiných plodin, v rámci čehož si 30. června 1768 opět stěžoval hejtmanovi (tentokrát to byl desátek z fazolí a kukuřice)). Výnosem Josefa II. bylo zakázáno pohřbívat ve městě (u sídel), proto byl hřbitov postupně přesunut na místo, kde se nacházel až do r. 1831. Od r. 1780 se (tak) již u kostela nepohřbívalo.

        14a. Pavel František Květoň (kolem r. 1768 – 1773?) – rodák ze Starého Poddvorova, zřejmě první lanžhotský kaplan. Byl to on, kdo vojáka jménem Ivan Kozlov, poslal k vojenskému kurátovi (tzn. kaplanovi) do Hustopečí, když za ním přišel, aby jej vyučil katolické víře. Květoň, který tehdy byl v Lanžhotě pravděpodobně jen krátce, záporně argumentoval námitkami, že nemá zkušenosti, jak v takových případech postupovat, ani povolení církevních úřadů. V letech 1773–1800 farář v Čejkovicích.

 

    15. JIŘÍ SEKORA (8.5.1781  2. čtvrt. r. 1793) – rodák z Uhřic, přišel z Ostrožské Lhoty (kde působil od r. 1773) a odešel do Moravské Nové Vsi, kde r. 1800 zemřel. Archiv se zmiňuje o místoděkanské funkci u jeho jména v rámci děkanství podivínského (to existovalo v letech 1694–1951) v r. 1794. V letech 1784–1787 byla postavena naproti kostela nová fara, do té doby bydlel patrně v některém ze selských domů. Ekonomicky zdatný člověk; zapisoval, co vše mu lanžhotští farníci dluží a na vlastní náklady r. 1788 zakoupil za 30 zlatých a obdělával malé pole, z nějž odváděl "činži" ve výši 1 zlatého. V r. 1791 ovšem už situace zašla tak daleko, že dne 14. září t.r. navštívila městečko vyšetřující komise z krajského úřadu v Brně a sdělila Lanžhoťanům, že jsou povinni dávat duchovnímu správci desátek ze všech plodin, navíc bez ohledu na místo vypěstování.

         15a. Jan Hilbert (kolem r. 1789) – zmíněn jako kooperátor v archivu biskupství, později farář v Želeticích.

         15b. + 16a. František Dobrotský / Dobrovský (1790 – 3.2.1798) – nar. r. 1764 ve Ždánicích, vysv. 1788, později farář v Scharndorfu (inkardinován do arcidiecéze vídeňské, dnes děkanát Hainburg).

 

    16. FRANTIŠEK XIMENES / XIMANES (20.8.1793   6.10.1815) – rodák z Lipníku nad Bečvou, nar. 27.11.1746, celým jménem František Xaverský Ondřej Tobiš Ximenes, vysv. r. 1770 v Kroměříži. Jako kaplan vystřídal Hranice na Moravě, Bystřici pod Hostýnem, Blatnici pod sv. Antonínkem a nakonec Břeclav (od února 1779), která tehdy patřila pod lednickou farnost. Za jeho působení ve farnosti působili výpomocní františkáni ze slovenské Skalice; zemřel zde a byl pohřben na bývalém hřbitově v prostoru u dnešní Staré školy. R. 1802 fara po zásahu bleskem opět vyhořela, nicméně podařilo se ji obnovit. 

4. a 5. května 1801 je evidována návštěva brněnského biskupa Vincence Josefa Schrattenbacha za účelem biřmování (tuto svátost mělo dle zápisu faráře přijmout až 1411 osob), nicméně faráři šlo zřejmě spíše jen o to, aby biskup srovnal věřící a povzbudil je k podpoře farnosti. 

Ve dnech 5.–13. prosince 1805 faru obsadili vedoucí 300 francouzských dragounů – generál a jeho pobočníci, a zatímco generál s mladším se chovali ke zdejším přívětivě, starší adjutant nekrotil své rozhořčené emoce ani před farářem. Farář a jeho "služebnictvo" se tak na pár dní z fary stáhli, aby měli klid. 

Trpěl rakovinou jazyka, nádor mu postupně působil větší a větší problémy (neschopnost mluvit, jíst; dušnost). Zemřel začátkem října 1815 na stářím i nemocí zapříčiněné vyčerpání, pohřben 8.10.1815 na tehdejším lanžhotském hřbitově.

         16b. Josef Klátil (11.9.1798 – 18.5.1801) – přišel z Mohelna, kde působil od r. 1796.

        16c. Franz Kunert (kolem r. 1805) – není úplně jasné, zda působil jak farní vikář v Lanžhotě pod oběma faráři nebo nebyl nějaký čas administrátorem. Od 0. let 19. století už postupně přestaly dohady o malý desátek, Franz Kunert se jej, ač si také stál za nárokem na něj, dobrovolně vzdal. Dopomohl tak k ukončení léta vleklých sporů farníků s duchovními.

         16d. Josef Bohuňovský / Bohunovský (1806 – 1815/1816) – nar. r. 1779 v Bystřici nad Pernštejnem, vysv. r. 1804. Prosadil mezi Lanžhoťany vakcinaci proti pravým neštovicím, zaznamenal také údaje o prvním očkovaném dítěti v Lanžhotě – byla jím Apolonie Kuhnová, nar. 15. prosince 1798. Několik měsíců před smrtí F. Ximenese se stal ve farnosti administrátorem a postupně vykonával prakticky všechny farářské povinnosti.
Po odchodu dle archivu brněnského biskupství inkardinován do vídeňské arcidiecéze. Byl to velmi vzdělaný a pokrokový člověk.

 

    17. ANTONÍN BÍLEČEK / BILÍČEK (leden 1816  2. pol.? r. 1819) – zemřel zde, byl pohřben na bývalém hřbitově. 

 

    18. PAVEL / KAREL PŘÍHODA (20.10.1819  1849/1850) – rodák z Uherské Skalice (dnes Skalica na Slovensku). Přišel ze služby kuráta (resp. kaplana / vikáře) v Mikulčicích (působil tam od r. 1818), po službě v Lanžhotě pravděpodobně odešel do důchodu. Z r. 1820 je dochován další soupis vybavení kostela, tentokrát věnovaný zvláště zvonům.

Významně se zasloužil o stavební úpravy a údržbu kostela, založil ve farnosti spolek Bratrstvo mírnosti a střídmosti (dle pramenů 1. června 1845), z farních peněz obdarovával potřebné. Poněvadž se mu ale nepodařilo dosáhnout rozšíření kostela (kapacitní důvody, původní kostel byl jednolodní), odkázal ve své závěti farnosti 14 000 zlatých na tuto akci určených. 

20. června 1825 Lanžhot zasáhly záplavy, naštěstí však ne tak tragicky, jako Mikulčice a Tvrdonice. 3. června 1827 je zaznamenáno krupobití, které stihlo Lanžhot, Kostice a Tvrdonice a další částí okolních obcí a 12. června téhož roku pak velká voda. Tehdejší úroda byla z velké části zničena a znehodnocena. V r. 1831 vznikl nový hřbitov na ulici Kostická (přemístěn z kapacitních a prostorových důvodů původního hřbitova na pozemku dnešní staré školy). Před/Kolem r. 1850 pro nemoc odešel do Břeclavi, kde zemřel 29. května 1863 a pohřben byl v Lanžhotě do kněžského hrobu.

        18a. Ignác Grätzmann (kolem r. 1845) – zmíněn jako kaplan a jeden z prvních členů Bratrstva mírnosti a střídmosti v knize Lanžhot – příroda a dějiny (TEPS PRAHA 1983).

        18b. Jan Materna (1842? – 1850) – dle některých pramenů přišel do farnosti už r. 1842, následujících 7 či 8 let tedy pravděpodobně vypomáhal otci Příhodovi jako farní vikář (pomocný kněz).

 

    19. JAN MATERNA (1850? – † 1863) Bratrstvo mírnosti a střídmosti, vážený a vlivný spolek, na nějž měl vliv bývalý farář Příhoda, nabyl velkého významu. Avšak čím víc se rozšiřoval, tím méně pevně fungoval a pravděpodobně se brzy rozpadl. V r. 1850 fara i s kostelem vyhořely. V r. 1854, jakožto finální krok po obnově kostela, byly pořízeny a instalovány nové varhany (stály 600 rýnských zlatých), které byly používány do r. 1893. V roce 1859 požádal farář Materna o nového kooperátora, žádost byla zamítnuta. Pohřben na lanžhotském hřbitově.

        18a. Jan Rajský ( ? – 1852) – zmíněn v pramenech diecézního archivu, zemřel ve Vídni.

 

    20. JAN HÖNISBERGER (1863 –  1875) - pohřben na dnešním hřbitově. V r. 1863 byla, při příležitosti Cyrilometodějského milénia, zvenčí vedle presbytáře (na straně u věže) postavena socha sv. Jana Nepomuckého, která stojí dodnes. 

 

    21. DOMINIK GOTTWALD (1875 –  22.6.1904) – farář a v průběhu svého působení v Lanžhotě i děkan (podivínský), nar. 31.7.1829. Kostel byl téměř kompletně přestavěn, zůstal jen presbytář, sakristie a věž; nový kostel byl bohatší o boční lodě, vybudován v neoklasicistním eklektickém stylu podle návrhů dvorního lichtenštejnského architekta Karla Weinbrennera. Při té příležitosti byly také pořízeny nové varhany z dílny varhanáře Braunera z Uničova (rok výroby 1893, gen. oprava 2018–2019). 

V 2. pol. 90. let 19. stol. byl v Lanžhotě založen Katolický politický spolek (zamýšlený snad jako určitá konzervativní protiváha vůči pokrokářské Besedě (sociálnědemokratický a liberální spolek)). Kolem r. 1900 se dle pramenů začal Lanžhot registrovat jako městys. Farář Gottwald pohřben na dnešním hřbitově.

         21a. Eduard Sobotka ( ? – 18.3.1899) – kaplan, později farář v Dobřínsku.

         21b. Josef Josefovský ( ? ) – kaplan, později farář v Nevojicích.

 

    22. ANTONÍN ŠTOURAČ / ŠŤOURAČ (28.5./5.6.1904  červen 1934) – přišel z kaplanské služby v Břeclavi. Krátce po jeho příchodu byl vyměněn Hlavní kříž na hřbitově (dřevěný) za nový kamenný od neznámého břeclavského sochaře; ten byl požehnán 21. května 1905. V březnu 1912 se uskutečnily 1. doložené Lidové misie. V r. 1913 bylo v Lanžhotě, Dolních Bojanovicích a Hartvíkovicích evidováno několik vloupání a vykrádání kostelů. R. 1916 nechala lanžhotská výměnkářka Anežka Kyclová na vlastní náklady postavit vedle kostela sochu sv. Anny.

         22a. František Špička (11.11.1904 – 22.1.1908) – kaplan, později se stal farářem v Podivíně a děkanem podivínského děkanátu a r. 1912 požehnal kostel sv. archanděla Michaela v Ladné (ten byl oficiálně vysvěcen až r. 1914, Ladná už tehdy spadala pod duchovní správu Podivína). V průběhu kněžské služby byl jmenován monsignorem (neznámo kdy). 

         22b. František Švábeník (7.2.1908 – ? ) – kaplan a katecheta.

         22c. Karel Kočvara ( ? – 10.9.1912) – kaplan, odešel do Strážku, později byl farářem v Měníně, Strážku a v Citonicích, kde 6.2.1963 zemřel.

         22d. Alois Štourač / Šťourač (15.9.1912 – 17.9.1922) – bratr faráře Antonína přišel na hody 1912 a odešel na hody 1922 do Brankovic (už do farářské služby).

         22e. Josef Otruba (1919 – 15.3.1922) – výpomocný kaplan, později farář v Běhařovicích.

         22f. Bedřich Matějka ( ? – kolem 17.9.1922) – nástup neznámý, po hodech 1922 odešel do Pohořelic, později kaplan ve Slavonicích (1925), zemřel 7.10.1962.

         22g. Vojtěch Koudelka ( ? – 25.9.1924) – kaplan, přišel z Tvrdonic, odešel do Dlouhé Lhoty a později byl farářem ve Zbýšově.

         22h. Josef Jančík (1924 – 8.9.1925) – profesor teologie, později místorektor semináře. Odešel na Brno-Petrov, později hlavní kazatel při lidových misiích v r. 1947.

         22i. Antonín Vala (5.9.1925 – prosinec 1927) – kaplan, který se dle dochovaných informací během Vánoc 1927 údajně ztratil. 

         22j. Antonín Jaroš (1926/1928 – 1930) – kaplan.

         22k. Josef Melichar (2.2.1930 – 1933) – kaplan, později děkan a farář v Radostíně.

         22l. Konrád Steffel ( ? ) – rodák z Jihlavy, později farář v Lednici (u Břeclavi).

 

    23. ANTONÍN F(I)ALA (1.7. – 31.8.1934) – před příchodem do Lanžhota kooperátor v Brně-Komíně (1928–1932), zde dočasný administrátor.

 

    24. R. D. JOSEF HÜBNER (1.9.1934 – 15.1.1952) – administrátor a farář; byl nuceně přeložen (na nátlak komunistů). Za jeho působení byly v prosinci 1936 (kdy bylo narychlo opraveno a obnoveno nejzbytnější zázemí fary) a na přelomu dubna a května 1947 (po válce) uskutečněny Lidové misie. Z r. 1947 zůstal jako památka dřevěný kříž u hlavního vchodu do kostela, restaurovaný za působení p. faráře Pavla Römera. Když odcházel, vzal s sebou farní kroniku (už několikátý opis od r. 1688), aby se prý "nedostala do nesprávných rokou". Pozůstalí ji po jeho smrti kolem r. 1990 farnosti vrátili.


   

 

 

         24a. Jaroslav Krejčíř (1939 – 2. pol. r. 1947) – kaplan, nar. 25.6.1913, čerstvě vysvěcený novokněz. Po odchodu z Lanžhota působil v Blansku a Šaraticích, od r. 1953 až do své smrti v r. 1989 byl farářem ve Starči (okres Třebíč).

         24b. Robert Sára (1.9.1947 – 4.9.1948) – novokněz, přeložen do Třebíče, později také kooperátorem v Osové Bítýšce.

         24c. Otmar Blatný ( ? ) – zde působil jen krátce, později vikář v Mikulově a administrátor v Jevišovce.

         24d. Josef Kotulan (8/1947 – 31.1.1950) – nar. 16.7.1921 v Bedřichovích u Šlapanic, vysv. 5.7.1947, dodnes poslední lanžhotský kaplan, uprchl do Rakouska před StB a působil v salcburské diecézi. V letech 1951–1958 byl misionářem, 1963–2003 farářem ve Schwendtu. V r. 2003 odešel do důchodu, žil v Německu a zemřel r. 2009 v Altöttingu (Bavorsko, SRN). 

    25. R. D. FRANTIŠEK KVASNIČKA (15.1.1952 – 30.4.1960) – rodák ze Staré Říše, před příchodem do Lanžhota působil v Jiřicích, musel se potýkat se značnou arogancí komunistického režimu a hlásit dopředu veškeré veřejné akce a průvody, kteréžto nebyly vždy povoleny. Zasloužil se o zhotovení lanžhotského dřevěného betléma, který vyřezal Metoděj Florian (také ze Staré Říše), a který se používá dodnes. Odešel do Blížkovic, kde působil až do r. 2001 a vykonával funkci děkana. Zemřel 29.12.2006 v domově pro kněze-seniory na Moravci. 

 

 

 

 

 

 

    26. R. D. RNDr. METODĚJ SLÁMA (1.7. – 30.9.1960) – rodák z Černé Hory, v letech 1949–1960 farář v Židlochovicích, dočasný administrátor. Přeložen do Dolních Věstonic. 

 

 

 

 

 

    27. R. D. FRANTIŠEK STREIT (1.10.1960 – † 17.5.1968) – administrátor, nar. 5.10.1917, pohřben na lanžhotském hřbitově. Před příchodem do Lanžhota byl kooperátorem ve Znojmě u sv. Mikuláše. Dle pamětníků byl velmi přísný a aktivním kuřákem.

    

    28. R. D. Mons. JOSEF VALERIÁN (20.5.1968 – 11.5.1976) – po 2 letech v internaci kvůli podezřením na podvratnou protistátní činnost ze strany komunistů se v r. 1968 mohl vrátit do kněžské služby. V Lanžhotě významný a oblíbený administrátor – dodnes vzpomínaný, učinil ve farnosti zásadní opravy a změny - elektrifikace kostela (prozíravě provedená 2 způsoby, aby se při výpadku jedné mohl kostel napojit na druhou), v presbytáři byl položen mramor (který je zde dodnes), (hlavní) oltář byl posunut od zdi, kvůli změně liturgie byl pořízen provizorní obětní oltář (který také slouží dodnes). 

Za jeho působení byl též kompletně nově vymalován kostel, starší bohaté ozdobné prvky nahradily jednoduché světlé, později přibyly podlužácké ornamenty na průčelí presbytáře. Za svou aktivitu a duchaplný přístup (vysoká návštěvnost bohoslužeb, časté a počtově velké brigády, vedení dětského kytarového sboru) se mezi farníky těšil velké podpoře a oblibě, nicméně u komunistů ne, takže i on se musel čas od času zapřít a přetrpět totalitní nátlak na jeho omezení. Byl přeložen na Moravec (jako farář zde působil až do r. 2015) a zemřel 27. března 2016 v nemocnici v Novém Městě na Moravě.

 

 

    

 

    29. R. D. KAREL HANDLÍŘ (11.5.1976 – † 15.9.1979) – administrátor, rodák z Klobouček, nar. 10.11.1915, vysv. 5.7.1941 v Brně. Po svém vysvěcení působil v Budišově u Třebíče, kde působil od r. 1941 jako kaplan a od r. 1945, po smrti faráře P. Augustina Kratochvíla, jako administrátor; poté r. 1947 odešel do Strážku. V Lanžhotě zemřel na Hody r. 1979 v nemocnici ve Valticích; pohřben v Bučovicích.

    30. R. D. Mgr. VLADIMÍR STEJSKAL (30.11.1979 – 27.7.2003) – rodák ze Šitbořic, v letech 1966–1979 farář v Jaroslavicích. Zde administrátor a později farář – téměř 24 let. V r. 1998 nechal na popud biskupství zamalovat ornamenty, což některým farníkům, zvláště pak autorům (Anna Švirgová), doslova zlomilo srdce. Mezi lidmi byl nicméně oblíbený a respektovaný. Byl bratrancem Mons. Josefa Stejskala (kterýžto působil v nedaleké Poštorné krátce r. 1949 jako kaplan). Odešel do Kuřimské Nové Vsi, kde 25. června 2006 zemřel.

31. (R. D.) Mgr. PAVEL HOLEŠINSKÝ (1.8.2003 – 31.7.2005) – administrátor, rodák z Mutěnic, čerstvě vystudovaný kněz. V době nástupu do Lanžhota mu bylo 29 let; nechal opravit faru a „reformoval“ vše a všechny, kteří měli otevřené srdce. Byla provedena rozsáhlá rekonstrukce fary. Ze zdravotních důvodů byl r. 2005 na vlastní žádost odvolán, odešel na necelé dva roky do Knínic u Boskovic a Protivanova (kněžskou službu tam vykonával do 12.4.2007) a po jeho zdejším dvouletém působení přišel nový kněz. Rozhodl se pro opuštění kněžství.


 

 

 

 

 

    32. R. D. Mgr. FRANTIŠEK PUTNA (1.8.2005  31.7.2011) – rodák z Moutnic, dva roky po svém vysvěcení v r. 2000 působil ve Vysočanech jako kaplan, do Lanžhota přišel ze Sloupu a odešel do Mutěnic; od 1.9.2023 je farářem ve Velkých Pavlovicích. 

Když koncem března 2009 pronášel na právě sloužené mši svaté homilii, na faru se vloupal mnohonásobný a nechvalně známý zloděj neznámé totožnosti (předtím řádil např. v Podivíně či Moravské Nové Vsi), kde odcizil několik tisíc korun a dalekohled. Farář Putna nalezl jen vylomené dveře a odcizené zmíněné věci. Naštěstí tato událost nedopadla nijak více tragicky. 

Téhož roku odstartovala velkolepá oprava střechy kostela, která byla zakončena r. 2012 zpřístupněním věže – otevřením vyhlídky nad městem. Koncem jeho působení, konkrétně v únoru 2011, byly po 64 letech ve farnosti uspořádány Lidové misie.

 

    33. R. D. ThLic. JOSEF CHYBA (1.8.2011  6.8.2017) – v letech 2000–2010 farář v Dubňanech, mezi roky 2010 a 2011 krátce v Telči, rodák z Brna. Současný děkan břeclavský (od 1.8.2014). Za jeho působení se hlavně šetřilo a plánovala se generální oprava varhan. V období 2017–2020 působil jako farář v Břeclavi, nyní je farářem ve Velkých Bílovicích a excurrendo administrátor farnosti Zaječí.

 

    34. R. D. Mgr. PAVEL RÖMER (7.8.2017 – 31.12.2021) – rodák z Rajhradu; působil v Tišnově, přišel z Ivančic (2012–2017). Přes dva roky farář; poté do konce roku 2021 administrátor excurrendo in materialibus. Za jeho působení se ve farnosti začal pořádat Farní den (koncem června, dnes koncem srpna), z vlastní inciativy otce Römra pak v r. 2018 také Filmový klub na faře. 

Největší událostí jeho působení v Lanžhotě však byla již za otce Chyby připravovaná Generální oprava varhan, nakonec proběhnuvší mezi dubnem 2018 až březnem 2019. Varhany byly varhanářem Tomášem Jeřábkem se spolupracovníky kompletně rozebrány, odvezeny, vyčištěny, zbaveny červotoče, v rámci možností naladěny a opět sestaveny na původní místo. Za tuto opravu farnost zaplatila 550 000 Kč, požehnání pomocným biskupem Mons. Pavlem Konzbulem proběhlo 3. března 2019, kdy se také uskutečnil koncert odehraný Petrem Kolářem na právě opravené varhany. Dnes jsou varhany sice opravené, ale stále značně závadné. 

V lednu 2020 otec Römer odešel do Velkých Bílovic jako dočasná náhrada za náhle zesnulého otce R. D. Mgr. Libora Salčáka, který tam působil přes 22 let. V srpnu 2020 byl ustanoven farářem a pověřen vězeňskou duchovní službou v Břeclavi, kde působí dodnes. Od ledna 2024 je navíc excurrendo administátorem v Břeclavi-Poštorné.

 

    35. R. D. Mgr. ROBERT PRODĚLAL (od 13. ledna 2020) – administrátor excurrendo in spiritualibus (13.1.2020 – 31.12.2021) a administrátor excurrendo (od 1. ledna 2022); farář v Tvrdonicích, vysv. 2009, rodák z Jihlavy. Do Tvrdonic přišel z Pavlic (kde byl v letech 2011–2016 farářem a v r. 2016 cca půl roku místoděkanem děkanství znojemského a vranovského). 

Za jeho působení byla na neobsazené lanžhotské faře v r. 2022 ubytována, nedlouho po napadení Ukrajiny Ruskem, ukrajinská rodina. Dne 20. prosince 2022 byly dvoje dveře ze dvora fary poničeny zlodějem, avšak díky bystrému zásahu jednoho z chlapců Ukrajinců větší škody farnost neutrpěla. 

Pod dohledem a za přispění spolupracovnic lidové malérečky Marie Švirgové se v r. 2022 na část průčelí presbytáře vrátil výše zmíněný tradiční podlužácký ornament, opět v motivu srdcí. Ve farnosti také nyní dluhodobě působí největší počet aktivních varhaníků v její doložené historii, a to 4. 

V prosinci 2023 se pak na volnou lanžhotskou faru nastěhovali kněží-senioři, otcové Karel Janoušek a Gejza Veselý.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

   35a. Mons. Dr. Karel Janoušek (od 1. ledna 2024) – výpomocný kněz pro břeclavský děkanát, v Lanžhotě na důchodu, nar. 27.5.1947.
Rodák z Moutnic přišel krátce před Vánoci 2023 z Valtic, kde působil jako farář od srpna 2011.
V letech 1995–1998 rektor Papežské koleje Nepomucenum.

   


     35b. Mons. ThLic. Gejza Veselý (od 1. ledna 2024) – výpomocný kněz pro břeclavský děkanát, v Lanžhotě na důchodu,
nar. 1.5.1941. Rodák z Bučan na Slovensku přišel krátce před Vánoci 2023 z Valtic, kde působil jako farní vikář od srpna 2011. 
V letech 1995–2000 vicerektor Papežské koleje Nepomucenum. 

 
 
----------------------------------------------------------------------------
Ve farnosti tak od její obnovy v r. 1612 působilo 62 kněží.

 

 

 

KNĚŽÍ, ŘEHOLNÍCI A ŘEHOLNICE POCHÁZEJÍCÍ Z FARNOSTI LANŽHOT: 

Většina zesnulých je pohřbena na současném lanžhotském hřbitově.           

    R. D. Jan Bartoš (* 1861, vysv. ?, † 1922)

    R. D. Pavel Hodonský (* 3.1.1879, vysv. ?, † 11.5.1938)

    R. D. František Beneš (* 1.12.1892, vysv. 1919, † 1.12.1963 jako farář v Želešicích) – působil v Dolních Kounicích, v letech 1944–1960 farář v Moravské Nové Vsi, vedle kněžství také slovutný sbormistr a varhaník s absolutním hudebním sluchem.

    R. D. Pavel Tureček (* 28.5.1902, vysv. ?, † 18.4.1979 v Sedlčanech u Prahy) 

    R. D. Pavel Bartoš (* 27.5.1911, vysv. 5.7.1935, † 16.12.1973 v Brně)

                                   

 

 

    R. D. Zachariáš Bohuslav Tuček OFMCap (* 14.12.1914, kapuc. noviciát 1932, věč. sliby 4.10.1936, vysv. 1939, † 1.11.2001 v Praze-Břevnově, pohřben tam)


 

 

    

    R. D. Antonín Uher (* 31.3.1915, vysv. 1940, † 3.9.1987)

    R. D. Mgr. Jiří Čekal (* 4.10.1947, vysv. 1975 v Brně) – v letech 1992–2007 farář v Mutěnicích, od listopadu 2007 farář v Ratíškovicích.

Historie kostela a farnosti - Oficiální stránky Obce Ratíškovice

    (R. D.) Mgr. Miroslav Prajka (* 10.6.1985, vysv. 9.9.2011 v Lanžhotě, knězem v letech 2011–2014, jeho posledním působištěm byl Budišov u Třebíče)     

 

     Klotilda Anna Gálová (* 19.2.1900, novic. 1923, † 5.11.1978, pohřbena v Bílé Vodě)

     Jana Bosco Eliška Čapková (* 24.11.1968, věč. sliby 27.7.2003, půs. v Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Městě Albrechticích)

 

 

Pozn.: Obrázky a informace jsou čerpány z farních kronik, vydání Městského zpravodaje Lanžhot od r. 2006 do současnosti, z webových stránek jiných farností či ze sociálních sítí, z Wikipedie, případně článků periodik, z hrobů Lanžhotského hřbitova, hlavně pak také z diecézních archivů https://archiv.biskupstvi.cz/vyhledavani-inventare/?pojem=lan%C5%BEhot&hledej=Hledej/ a knih "LANŽHOT - příroda a dějiny (TEPS PRAHA 1983)" a "Vlastivěda moravská – břeclavský okres (Musejní spolek 1911).

 

 

 

AKTUALITY

 

 

 

 

 

DALŠÍ INFORMACE TAKÉ NA

www.farnosttvrdonice.cz