Faráři, kaplani a administrátoři

Kněží, kteří působili ve farnosti Lanžhot a podrobnější historie

Podle různých historických pramenů se v Lanžhotě jednoznačně nacházela římskokatolická farnost v 2. pol. 14. stol. (zmínka v zemské knize v r. 1383/1384 [r. 1384 první písemná zmínka o Lanžhotě]), nicméně až do 2. pol. 16. stol. se nezachovalo příliš informací. S jistotou lze však říci, že přibližně od r. 1550 se začínají psát moderní dějiny. Tehdy byl na současném místě vybudován gotický kostelík se hřbitovem, r. 1605 byl však vpádem Uhrů úplně zničen. 

1. ŠTĚPÁN BUČIČ (3.11.1612 – † 5.3.1658) – první historicky doložený katolický farář v Lanžhotě. Byl zde dosazen v roce 1612 majitelem panství Karlem z Lichtenštejna, aby převedl na katolickou víru jinověrce a obnovil činnost římskokatolické církve v městečku. Podle historických pramenů v Lanžhotě ještě r. 1616 nebyl kostel a bohoslužby se musely konat na různých světských místech. Farář Bučič navíc ani neměl kde bydlet, neboť za nájezdů fara lehla popelem. Kníže Karel významně dopomohl k znovupostavení kostela a peníze na živobytí, které by jinak Bučič od jinověrců prostřednictvím desátků nevybral, vybíral tyto povinné desátky kníže a dával namísto nich knězi 40 zlatých ročně. Po náboženské stránce zde měl nový farář také co dělat, poněvadž ke katolické víře se přihlásila jen menšina obyvatelstva (ostatní byli buď utrakvisté, luteráni, novokřtěnci nebo příslušníci Jednoty bratrské), tudíž minimálně počátky jeho působení měly dosti misijní charakter. Na pamětní desce zvenčí východní strany je v latině uvedeno, že za 45 let a 123 dní své služby v Lanžhotě převedl na katolickou víru 123 kacířů. Působil zde až do své smrti.

    Kdo působil v Lanžhotě mezi roky 1658 a 1667 se dnes již neví.

2. MARTIN KORÓN (nebo Koron) (1667 –  1. pol. r. 1674) – přišel ze Slovenska, rodák z nedalekých Kútů. V r. 1662, tedy v době působení neznámého předchůdce, bylo započato s vedením farních matrik. V 1. polovině r. 1674 se farář Korón z dnes již neznámých důvodů rozhodl opustit funkci faráře a odešel. Jeho odchodem se na dalších cca 11 let stala lanžhotská farnost jakýmsi "dočasným odkladištěm" kněží, poněvadž se zde ve zmíněném horizontu vystřídali hned 4 kněží.  

3. JAN FRANTIŠEK KÜRSCHNER (nebo Kirchner(4.6.1674 – 4. čtvrt. r. 1676/leden 1677) – přeložen do Blatnice pod sv. Antonínkem, kde působil 2 roky.

4. JIŘÍ ALOISIUS HALÁMEK (21.1.1677 – 1678/1679?) – odešel do Vlčnova (funkčně povýšil již r. 1678).

5. JAN FRANTIŠEK ŠTYVAR (1678 – 3. čtvrt. r. 1679) – pravděpodobně pouze administrátor, působil zde jen necelý rok, poté odešel do Nivnice. 

6. JOSEF (nebo Jan či Jan Josef) ZUBÍK (25.9.1679 – leden 1681) – rodák ze Bzence, odešel do Blatnice pod. sv. Ant., kde působil do r. 1691.

7. JAN ADALBRECHT NĚMECKÝ (21.3.1681 – † 1685) jeho úmrtí v Lanžhotě je potvzeno. 

8. J. MICHA(E)L ŠVAGERKA (1685  1694?)

9. JAN (nebo Josef) SPEČKÁŘ (29.7.1694 1. pol.? r. 1711) – brzy po svém nástupu měl problémy s vrchností, které vadilo, že si farář Spečkář libovolně mění a vybírá kostelníky, aniž by o tom informoval nebo se poradil, a že tito kostelníci často dluží robotu. Spory s rabensburským hejtmanem zašly nakonec až do té míry, že kostelníci byli Lanžhotu odebráni a neměl, tudíž, kdo zvonit. Nebohý farář Spečkář to neměl v Lanžhotě jednoduché, neboť kvůli svým sporům si často poštval proti sobě i lid. Dne 18. března 1707 vpadli do Lanžhota kurucové = Bočkajovci. Vyplenili obec, zapálili a vyplenili faru a mučením přinutili faráře vyzradit úkryt lanžhotských radních. Po těchto událostech byla fara zničená, Lanžhoťané se však zdráhali faráři pomoci s opravou. K 9. říjnu 1710 je evidována v Lanžhotě děkanská vizitace, při níž si farář stěžoval na bídný stav farnosti (mj. na to, že se věřící zdráhají mu pomoci s opravami). Po četných hádkách, sporech a nedorozumění s vrchností byl nakonec v r. 1711 přeřazen jinam.

-. Josef Špekáč ( kolem r. 1707 ) – Pravděpodobně osoba totožná s farářem Spečkářem (vznik zřejmě špatným opisem).

10. ONDŘEJ VANÍČEK (1707?/1711 – † 8.9.1719) – významný farář, v kostele nechal nahradit dřevený strop klenbou a v zadní části kostela vybudovat kruchtu (kúr, chorus). Pořídil do kostela 24 dřevěných lavic (které jsou v kostele dodnes) a nové varhany (za cenu 100 zlatých). Na něm rovněž záležela oprava a opětovné zútulnění farní budovy. 

11. MATOUŠ (nebo Matěj) KONEČNÝ (1717?; 13.10.1719 – červenec 1720) – po ročním působení odešel do Moravské Nové Vsi (a byl též administrátorem Mikulčic), kde působil 2 roky. Nelze s jistotou říci, zda zde nepůsobil už jako kaplan s otcem Vaníčkem (v tomto se kroniky a zápisy trochu rozcházejí), nicméně jisté je, že po jeho smrti do července 1720 řídil farnost jako administrátor.

12. JOSEF KUCHYŇKA (14.7.1720 – 18.1.1740) – blízko fary vypukl r. 1733 ničivý požár, který se vlivem povětrnostních podmínek rozšířil i na faru, která lehla popelem i se sýpkou a stodolou. Farář se ocitl na mizině. Vyhořela rovněž téměř celá obec, farní úřad se dočasně přesunul do prostor u dnešní Staré školy na ulici J. A. Komenského.

13. JAN SARKANDER RYZÍ (1. čtvrt. r. 1740 – 1755) – převzal péči o farníky a s tím i vleklé spory o desátky. Domáhal se tzv. malého desátku (který byl v Lanžhotě na podporu faráře zaveden od r. 1695 a skládal se z čočky, prosa, hrachu, zelí a kukuřice a příp. ještě dalších plodin), kterýžto však r. 1744 prohlásila lichtenštejnská vrchnost za nevymahatelný. S neochotou obyvatel odevzdávat malý desátek, navzdory větším a bohatším sklizním, se projevovala i jejich klesající zbožnost. Stupňující se neshody nakonec vyústily v Ryzího odchod do Nové Vsi r. 1755. 

14. JOSEF MIKŠÍK (1755/1768 – 1.4.1781) – farář, zakladatel ovocné a zelinářské zahrady. Také on měl problémy s hospodářstvím farnosti, ještě více pak se svým vlastním (opět kvůli lanžhotské zatrpklosti a neochotě). Výnosem Josefa II. bylo zakázáno pohřbívat ve městě (u sídel), proto byl hřbitov postupně přesunut na místo, kde se nacházel až do r. 1831. Od r. 1780 se (tak) již u kostela nepohřbívalo.

    14a. Pavel Květoň (1768) – zmíněn jako kaplan v knize Lanžhot – příroda a dějiny (TEPS PRAHA 1983).

15. JIŘÍ SEKORA (8.5.1781  2. čtvrt. r. 1793) – rodák z Uhřic, přišel z Ostrožské Lhoty a odešel do Moravské Nové Vsi, kde r. 1800 zemřel. Archiv se zmiňuje o místoděkanské funkci u jeho jména v rámci děkanství podivínského (to existovalo v letech 1694–1951) v r. 1794. V letech 17841787 byla postavena naproti kostela nová fara. Ekonomicky zdatný člověk; zapisoval, co vše mu lanžhotští farníci dluží a na vlastní náklady zakoupil a obdělával malé pole.

     15a. Jan Hilbert (1789?) – zmíněn jako kooperátor v archivu biskupství, později farář v Želeticích.

     15b. + 16a. František Dobrotský / Dobrovský (1790 – 3.2.1798) – později farář v Schamdorfu (inkardinován do arcidiecéze vídeňské).

16. FRANTIŠEK XIMENES (nebo Ximanes(20.8.1793   6.10.1815) – za jeho působení ve farnosti působili výpomocní františkáni ze slovenské Skalice; zemřel zde a byl pohřben na bývalém hřbitově v prostoru u dnešní Staré školy. R. 1802 fara po zásahu bleskem opět vyhořela, nicméně podařilo se ji obnovit. 4. a 5. května 1801 je evidována návštěva brněnského biskupa Vincence Josefa Schrattenbacha za účelem biřmování (tuto svátost mělo dle zápisu faráře přijmout až 1411 osob), nicméně faráři šlo hlavně o to, aby biskup srovnal věřící a povzbudil k podpoře nejen kostela, ale i k podpoře jeho samého.

     16b. Josef Klátil (11.9.1798 – 18.5.1801) – přišel z Mohelna

    16c. Franz Kunert (1805) – není úplně jasné, zda působil jak farní vikář v Lanžhotě pod oběma faráři nebo nebyl nějaký čas administrátorem. Je však zmíněn ve výše zmíněné knize.

     16d. Josef Bohuňovský (nebo Bohunovský) (1806 – 1815/1816) – prosadil mezi Lanžhoťany vakcinaci proti pravým neštovicím; několik měsíců před smrtí F. Ximenese se stal ve farnosti administrátorem a postupně vykonával prakticky všechny farářské povinnosti. Po odchodu dle archivu       brněnského biskupství inkardinován do vídeňské arcidiecéze. Byl to velmi vzdělaný a pokrokový člověk.

17. ANTONÍN BÍLEČEK (nebo Bilíček) (1816  2. pol.? r. 1819) – zemřel zde, byl pohřben na bývalém hřbitově. 

18. PAVEL (nebo Karel) PŘÍHODA (20.10.1819  1849/1850) – rodák z Uherské Skalice (dnes Skalica na Slovensku). Přišel z kaplanské služby v Mikulčicích (působil tam od r. 1818), po službě v Lanžhotě odešel do důchodu. Významně se zasloužil o stavební úpravy a údržbu kostela, založil ve farnosti spolek Bratrstvo mírnosti a střídmosti (dle pramenů r. 1845), z farních peněz obdarovával potřebné. Poněvadž se mu ale nepodařilo dosáhnout rozšíření kostela (kapacitní důvody, původní kostel byl jednolodní), odkázal ve své závěti farnosti 14 000 zlatých na tuto akci určených. 3. června 1827 je zaznamenáno krupobití, které stihlo Lanžhot, Kostice a Tvrdonice a další částí okolních obcí a 12. června téhož roku pak velká voda. Tehdejší úroda byla z velké části zničena a znehodnocena. V r. 1831 vznikl nový hřbitov na ulici Kostická (přemístěn z kapacitních a prostorových důvodů původního hřbitova na pozemku dnešní staré školy). Před/Kolem r. 1850 pro nemoc odešel do Břeclavi, kde zemřel 29. května 1863 a pohřben byl v Lanžhotě do kněžského hrobu.

    18a. Ignác Grätzmann ( ? )

    18b. Jan Materna (1842 – 1850?) – dle některých pramenů přišel do farnosti už r. 1842, následujících 7/8 let tedy pravděpodobně vypomáhal otci Příhodovi jako farní vikář (pomocný kněz).

19. JAN MATERNA (1850? – † 1863) Bratrstvo mírnosti a střídmosti, vážený a vlivný spolek, na nějž měl vliv bývalý farář Příhoda, nabyl velkého významu. Avšak čím víc se rozšiřoval, tím méně pevně fungoval a pravděpodobně se brzy rozpadl. V r. 1850 fara i s kostelem vyhořely. V r. 1854, jakožto finální krok po obnově kostela, byly pořízeny a instalovány nové varhany (stály 600 rýnských zlatých), které byly používány do r. 1893. V roce 1859 požádal farář Materna o nového kooperátora, žádost byla zamítnuta. Po odchodu pravděpodobně působil v Otnicích ( ? ), pohřben na lanžhotském hřbitově.

    18a. Jan Rajský ( ? – 1852) – zmíněn v pramenech diecézního archivu, zemřel ve Vídni.

20. JAN HÖNI(G)SBERGER (1863 –  1875) - pohřben na dnešním hřbitově.

21. DOMINIK GOTTWALD (1875 –  22.6.1904) – farář a v průběhu svého působení v Lanžhotě i děkan podivínský. Kostel byl téměř kompletně přestavěn, zůstal jen presbytář, sakristie a věž; nový kostel byl bohatší o boční lodě, vybudován v neoklasicistním eklektickém stylu podle návrhů dvorního lichtenštejnského architekta Karla Weinbrennera. Při té příležitosti byly také pořízeny nové varhany z dílny varhanáře Braunera (1893). Ty se nyní, po téměř 130 letech užívání a generální opravě z let 2018–2019, jeví jako poruchový a problémový nástroj (experimentální výtvor). O jejich dalším osudu se dodnes jedná. V 2. pol. 90. let 19. stol. byl v Lanžhotě založen Katolický politický spolek (zamýšlen snad jako určitá konzervativní protiváha vůči pokrokářské Besedě (sociálnědemokratický a pravděpodobně, na tu dobu, liberální spolek)). Kolem r. 1900 se dle pramenů začal Lanžhot registrovat jako městys. Farář Gottwald pohřben na dnešním hřbitově.

     21a. Eduard Sobotka – kaplan (do 18.3.1899), později farář v Dobřínsku.

     21b. Josef Josefovský – kaplan, později farář v Nevojicích.

22. ANTONÍN ŠTOURAČ (nebo Šťourač(28.5./5.6.1904  červen 1934) – přišel z kaplanské služby v Břeclavi. V březnu 1912 se uskutečnily 1. doložené Lidové misie. V r. 1913 bylo evidováno v Lanžhotě, Dolních Bojanovicích a Hartvíkovicích několik vloupání a vykrádání kostelů.

     22a. František Špička – kaplan (11.11.1904 – 22.1.1908)  později se stal farářem v Podivíně a děkanem podivínského děkanátu a r. 1912 požehnal kostel sv. archanděla Michaela v Ladné (ten byl oficálně vysvěcen až r. 1914, Ladná už tehdy spadala pod duchovní správu Podivína). V průběhu kněžské služby byl jmenován monsignorem (neznámo kdy). 

     22b. František Švábeník – (přišel 7.2.1908), kaplan a katecheta.

     22c. Karel Kočvara – kaplan, 10.9.1912 odešel do Strážku, později byl farářem v Měníně.

     22d. Alois Štourač (nebo Šťourač) – bratr faráře Antonína přišel na hody v roce 1912 a odešel na hody 1922 do Brankovic.

     22e. Josef Otruba – výpomocný kaplan (1919 – 15.3.1922), později farář v Běhařovicích.

     22f. Bedřich Matějka – po hodech v roce 1922 odešel do Pohořelic.

     22g. Vojtěch Koudelka – kaplan, který přišel z Tvrdonic, 25.9.1924 odešel do Dlouhé Lhoty a později byl farářem ve Zbýšově.

     22h. Josef Jančík (1924 – 8.9.1925) – profesor teologie, později místorektor semináře. Odešel na Brno-Petrov, později byl hlavním kazatelem při lidových misiích v r. 1947.

     22i. Antonín Vala – kaplan, který se dle dochovaných informací během Vánoc 1927 údajně ztratil (5.9.1925 – prosinec 1927). Dle archivu však   sloužil až do r. 1947.

     22j. Antonín Jaroš – kaplan (1928 – 1930)

     22k. Josef Melichar – kaplan (2.2.1930 – 1933), později děkan a farář v Radostíně.

     22l. Konrád Steffel – rodák z Jihlavy, pozdějii farář v Lednici na Moravě.

23. ANTONÍN FALA (1.7. – 31.8.1934) – dočasný administrátor.

24. R. D. JOSEF HÜBNER(1.9.1934 – 15.1.1952) – administrátor a farář; byl nuceně přeložen (na nátlak komunistické totality). Za jeho působení byly v prosinci 1936 (kdy bylo narychlo opraveno a obnoveno nejzbytnější zázemí fary) a na přelomu dubna a května 1947 (po válce). uskutečněny Lidové misie. Z r. 1947 zůstal jako památka dřevěný kříž u hlavního vchodu do kostela, restaurovaný za působení p. faráře Pavla Römera. Když odcházel, vzal s sebou farní kroniku, aby se prý "nedostala do nesprávných rokou". Pozůstalí po jeho smrti po r. 1990 kroniku vrátili.


   

 

 

    24a. Jaroslav Krejčí(ř) – kaplan, novokněz (1939 – 1947/1949). Odešel do Šardic.

     24b. Robert Sára – novokněz (1.9.1947 – 4.9.1948), přeložen do Třebíče, také kooperátorem v Osové Bítýšce.

     24c. Otmar Blatný – zde působil jen krátce, později vikářem v Mikulově.

     24d. Josef Kotulan (8/1948–31.1.1950) – dodnes poslední lanžhotský kaplan, uprchl do Rakouska před StB, zemřel r. 2009 v Altotingu (Bavorsko). 

25. R. D. FRANTIŠEK KVASNIČKA (15.1.1952 – 30.4.1960) – rodák ze Staré Říše, musel se potýkat se značnou arogancí komunistického režimu a hlásit dopředu veškeré veřejné akce a průvody, kteréžto nebyly vždy povoleny. Zasloužil se o zhotovení lanžhotského dřevěného betléma. Odešel do Blížkovic, kde působil až do r. 2001 a vykonával funkci děkana. Zemřel 29.12.2006 v domově pro kněze-seniory na Moravci. 

 

 

 

 

 

    Zda byly bohoslužby v Lanžhotě během května a června 1960 zajišťovány okolními faráři a administrátory se aktuálně neví.

26. R. D. RNDr. METODĚJ SLÁMA (1.7. – 30.9.1960) – rodák z Černé Hory, v letech 1949–1960 farář v Židlochovicích, přeložen do Dolních Věstonic. 

 

 

 

 

 

27. R. D. FRANTIŠEK STREIT (1.10.1960 – † 17.5.1968) – administrátor, pohřben na lanžhotském hřbitově. Před příchodem do Lanžhota byl kooperátorem ve Znojmě u sv. Mikuláše. Dle pamětníků byl spíše přísný a aktivním kuřákem.

 

 

 

 

 

28. R. D. Mons. JOSEF VALERIÁN (20.5.1968 – 11.5.1976) – po 2 letech v internaci kvůli podezřením na podvratnou protistátní činnost ze strany komunistů se v r. 1968 mohl vrátit do kněžské služby. V Lanžhotě významný a oblíbený administrátor  dodnes vzpomínaný, učinil ve farnosti zásadní kroky - elektrifikace kostela (prozíravě provedená 2 způsoby, aby se při výpadku jedné mohl kostel napojit na druhou), v presbytáři byl položen mramor (který je zde dodnes), (hlavní) oltář byl posunut od zdi, po změně liturgie byl pořízen provizorní obětní oltář (který slouží dodnes). Za jeho působení byl též kompletně nově vymalován kostel, starší bohaté ozdobné prvky nahradily jednoduché světlé, později přibyly podlužácké ornamenty na průčelí presbytáře. Za svou aktivitu a duchaplný přístup (vysoká návštěvnost bohoslužeb, časté a počtově velké brigády, vedení dětského kytarového sboru) se mezi farníky těšil velké podpoře a oblibě, nicméně u komunistů úplně ne. Byl přeložen na Moravec (jako farář zde působil až do r. 2015) a zemřel 27. března 2016 v nemocnici v Novém Městě na Moravě.

 

 

 

 

29. R. D. KAREL HANDLÍŘ (11.5.1976 – † 15.9.1979) – v letech 1941–1945 kaplan, a pak 1945–1947 farář v Budišově u Třebíče. V Lanžhotě administrátorem, zemřel v nemocnici ve Valticích.

30. R. D. Mgr. VLADIMÍR STEJSKAL (30.11.1979 – 27.7.2003) – rodák ze Šitbořic. V letech 1966–1979 farář v Jaroslavicích. Zde administrátor a později farář – téměř 24 let (na moderní dobu spíše neobvyklost). V r. 1998 nechal na popud biskupství zamalovat ornamenty, což některým farníkům, zvláště pak autorům (Anna Švirgová), doslova zlomilo srdce. Mezi lidmi byl nicméně oblíbený a respektovaný. Byl bratrancem Mons. Josefa Stejskala (kterýžto působil v nedaleké Poštorné krátce r. 1949 jako kaplan). Odešel do Kuřimské Nové Vsi, kde 25. června 2006 zemřel.

 

 

 

 

 

31. (R. D.) Mgr. PAVEL HOLEŠINSKÝ (1.8.2003 – 31.7.2005) – administrátor, rodák z Mutěnic, čerstvě vystudovaný kněz (v době nástupu do Lanžhota mu bylo 29 let), nechal opravit faru a „reformoval“ vše a všechny, kteří měli otevřené srdce. Byla provedena rozsáhlá rekonstrukce fary. Ze zdravotních důvodů byl r. 2005 na vlastní žádost odvolán, odešel na necelé dva roky do Knínic u Boskovic a Protivanova (kněžskou službu tam vykonával do 12.4.2007) a po jeho zdejším dvouletém působení přišel nový kněz. Dnes působí jako stavbyvedoucí v Brně (rozhodl se pro opuštění kněžství).


 

 

 

 

32. R. D. Mgr. FRANTIŠEK PUTNA (1.8.2005  31.7.2011) – rodák z Moutnice působil dva roky po svém vysvěcení v r. 2000 ve Vysočanech jako kaplan, do Lanžhota přišel ze Sloupu a odešel do Mutěnic, kde působí dodnes. Když koncem března 2009 pronášel na právě sloužené mši svaté homilii, na faru se vloupal mnohonásobný a nechvalně známý zloděj neznámé totožnosti (předtím řádil např. v Podivíně či Moravské Nové Vsi), kde odcizil několik tisíc korun a dalekohled. Farář Putna nalezl jen vylomené dveře a odcizené zmíněné věci. Naštěstí tato událost nedopadla nijak více tragicky. V r. 2009 odstartovala velkolepá oprava střechy kostela, která byla zakončena r. 2012 zpřístupněním věže  otevřením vyhlídky nad městem. Koncem jeho působení, konkrétně v únoru 2011, byly po 64 letech ve farnosti uspořádány Lidové misie.

33. R. D. ThLic. JOSEF CHYBA (1.8.2011  6.8.2017) – v letech 2000–2010 farář v Dubňanech, mezi roky 2010 a 2011 krátce v Telči, rodák z Brna. Současný děkan břeclavský (od 1.8.2014). V období 2017–2020 působil jako farář v Břeclavi, nyní je farářem ve Velkých Bílovicích a excurrendo administrátor farností Moravský Žižkov a Zaječí.

 

 

 

34. R. D. Mgr. PAVEL RÖMER (farář 7.8.2017 – 12.1.2020 / administrátor 13.1.2020 – 31.12.2021) – rodák z Rajhradu; působil v Tišnově, přišel z Ivančic (zde působil jako farář v letech 2012–2017). Přes dva roky farář; poté do konce prosince 2021 administrátor excurrendo in materialibus. Za jeho působení se ve farnosti začal pořádat Farní den (koncem června, dnes koncem srpna), z vlastní inciativy otce Römra pak v r. 2018 také Filmový klub na faře. Největší událostí jeho působení v Lanžhotě však byla již za otce Chyby připravovaná Generální oprava varhan, nakonec proběhnuvší mezi dubnem 2018 až březnem 2019. Varhany byly varhanářem Tomášem Jeřábkem se spolupracovníky kompletně rozebrány, odvezeny, vyčištěny, zbaveny červotoče, v rámci možností naladěny a opět sestaveny na původní místo. Za tuto opravu farnost zaplatila 550 000 Kč, požehnání pomocným biskupem Mons. Pavlem Konzbulem proběhlo 3. března 2019, kdy se také uskutečnil koncert odehraný na právě opravené varhany. Dnes jsou varhany sice opravené, nicméně kvůli provedení jejich traktury značně závadné. V lednu 2020 otec Römer odešel do Velkých Bílovic jako dočasná náhrada za zesnulého otce R. D. Mgr. Libora Salčáka, který tam působil přes 22 let. V srpnu 2020 byl ustanoven farářem a pověřen vězeňskou duchovní službou v Břeclavi, kde působí dodnes.

35. R. D. Mgr. ROBERT PRODĚLAL (od 13. ledna 2020) – administrátor excurrendo in spiritualibus (13.1.2020 – 31.12.2021) a administrátor excurrendo (od 1. ledna 2022); farář v Tvrdonicích, rodák z Jihlavy. Do Tvrdonic přišel z Pavlic (kde byl v letech 2011–2016 farářem a v r. 2016 cca půl roku místoděkanem děkanství znojemského a vranovského). Za jeho působení byla na neobsazené lanžhotské faře v r. 2022 ubytována, nedlouho po napadení Ukrajiny Ruskem, ukrajinská rodina. Dne 20. prosince 2022 byly dvoje dveře ze dvora fary poničeny zlodějem, avšak díky bystrému zásahu jednoho z chlapců Ukrajinců větší škody farnost neutrpěla. Na část průčelí presbytáře kostela se, pod dohledem a za přispění spolupracovnic lidové malérečky Marie Švirgové, v r. 2022 vrátil výše zmíněný tradiční podlužácký ornament, opět v motivu srdcí. Ve farnosti také nyní působí největší počet aktivních varhaníků v její doložené historii – dlouhodobě 4, občas i 5.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
----------------------------------------------------------------------------
Ve farnosti tak od její obnovy v r. 1612 působilo 60 kněží.

 

 

 

KNĚŽÍ A ŘEHOLNÍCI POCHÁZEJÍCÍ Z FARNOSTI LANŽHOT: 

Většina zesnulých je pohřbena na současném lanžhotském hřbitově.           

    R. D. Jan Bartoš (* 1861, vysv. ?, † 1922)

    R. D. Pavel Hodonský (* 3.1.1879, vysv. ?, † 11.5.1938)

    R. D. František Beneš (* 1.12.1892, vysv. 1919, † 1.12.1963 v Želešicích) 

    R. D. Pavel Tureček (* 28.5.1902, vysv. ?, † 18.4.1979 v Sedlčanech u Prahy) 

    R. D. Pavel Bartoš (* 27.5.1911, vysv. 5.7.1935, † 16.12.1973 v Brně)

                                   

 

 

    R. D. Zachariáš Bohuslav Tuček OFMCap (* 14.12.1914, kapuc. noviciát 1932, věč. sliby 4.10.1936, vysv. 1939, † 1.11.2001 v Praze-Břevnově, pohřben tam)


 

 

    

    R. D. Antonín Uher (* 31.3.1915, vysv. 1940, † 3.9.1987)

    R. D. Mgr. Jiří Čekal (* 4.10.1947, vysv. 1975 v Brně, v letech 1992–2007 farář v Mutěnicích, od 11/2007 farář v Ratíškovicích)

Historie kostela a farnosti - Oficiální stránky Obce Ratíškovice

    (R. D.) Mgr. Miroslav Prajka (* 10.6.1985, vysv. 9.9.2011 v Lanžhotě, knězem v letech 2011–2014, dnes suspendován)     

 

 

     Klotilda Anna Gálová (* 19.2.1900, novic. 1923, † 5.11.1978, pohřbena v Bílé Vodě)

     Jana Bosco Eliška Čapková (* 24.11.1968, věč. sliby 27.7.2003, půs. v Kogregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Městě Albrechticích)

 

 

Pozn.: Obrázky a informace jsou čerpány z farních kronik, vydání Městského zpravodaje Lanžhot od r. 2006 do současnosti, z webových stránek jiných farností či ze sociálních sítí, z Wikipedie, případně článků periodik, z hrobů Lanžhotského hřbitova, hlavně pak také z diecézních archivů https://archiv.biskupstvi.cz/vyhledavani-inventare/?pojem=lan%C5%BEhot&hledej=Hledej/ a knihy LANŽHOT - příroda a dějiny (TEPS PRAHA 1983).

 

 

 

AKTUALITY

 

 

 

Stav donátorství ve farnosti: Aktuální Tabulka 15.11.2022.svg

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ 2022/2023