Farnost

Historie fary

Fara se v obci připomíná již v roce 1384. Dnes přísluší k břeclavskému děkanství. V roce 1565 se zde usadili novokřtěnci, kteří si tady r. 1585 postavili svůj společný dvůr. Ten však byl několikrát vypálen (v letech 1602, 1605 a 1619). Fara byla opětovně obsazena katolickým duchovním v roce 1612 a novokřtěnci na císařský příkaz museli v roce 1622 odejít i z Lanžhota.

V roce 2003 odešel po téměř 24letém působení v lanžhotské farnosti duchovní otec P. Vladimír Stejskal a na faru přišel mladý farář Mgr. Pavel Holešinský. Vyklízením místností na faře se zjistilo, že budova neodpovídá svým dispozičním řešením potřebám farnosti a že i stavebně je ve velmi špatném stavu. Rovněž sociální zařízení bylo nedostačující a nevyhovující. „Fara přece neslouží jen faráři, ale celé farnosti," říkával otec Pavel. Jeho první myšlenka byla ta, že když je fara prázdná, mohlo by se zrovna začít s opravou.


12. 8. 2003 oprava začala tím, že se vytrhala podlaha v celé budově, vybrala navážka pod podlahou, demontovalo topení, voda, vedení elektrické energie. Zbouraly
 se některé příčky a odstranila omítka ze zdí, které zůstaly stát. To vše za pomoci ochotných brigádníků nejen z řad lanžhotských občanů a mládeže, ale i studentů z Brna.

Stavba pokračovala takovým tempem, že začátkem prosince se mohlo začít uklízet. Generální úklid po zednících provedl velký počet lanžhotských žen. Na neděli 28. prosince 2003 v odpoledních hodinách vyhlásil otec Pavel „Den otevřených  dveří“ na lanžhotské faře.

V roce 2005 přišel na lanžhotskou faru nový duchovní správce – otec František, který navázal na svého předchůdce a dál pokračoval v zařizování a zútulňování fary.

V květnu 2006 se upravila část zahrady společně s kapličkou, kde se konala první Májová pobožnost k Panně Marii. 

Tímto však stavební práce na faře nekončí. V příštích letech se bude pokračovat bouráním hospodářské části ve dvoře a stavbou nového dvorního křídla a to skladů, garáže apod. Práce by měly být ukončeny terénními úpravami dvora a zahrady.

Kapličky a muky

Darmovzalovych kaplička

Na louce u silnice směrem na Slovensko je kaplička, v níž je starý obraz, který kdysi visel na starém dubu, aby připomínal několik maďarských vpádů. Když byl dub starý a odumíral, vystavěl rolník Ciprys poblíž tohoto dubu kapličku.

Pověst vypráví, že se na tom místě zjevila Panna Maria a svůj ochranný plášť držela nad lanžhotskými občany, kteří utekli před Maďary. Ti onemocněli, umírali a nakonec odtáhli, takže Lanžhot byl zachráněn.

Kaplička však několikrát neunikla ničivé síle vody vylité z břehů zdejších říček a byla z části zatopena.

Pozn.: Majitelem louky byl jistý pan Ciprys, ale přezdívku měl Darmovzal.

   

Boží muka sv. Marka

Stojí na jednom z konců Lanžhota u polní cesty (dnes ulice Olbrachtova). Místní lidé říkají, že termín Boží muka není pro tento objekt známý. Tomuto místu se říká U svatého Marka. Mládež zde mívala dostaveníčka.

Dříve na den svátku sv. Marka vyšlo z kostela procesí, jehož zastávkou byla i Boží muka sv. Marka. Historie této boží muky není známa, nicméně panuje všeobecný lidový předpoklad, že se v trojboké kapličce kdysi nacházela soška sv. Marka, kterážto byla několikrát odcizena a dnes jsou všechny tři malé niky prázdné. Stavba navíc pozbývá i křížek.

 

Boží muka súhradská

Samotná poloha Lanžhota poznamenala také jeho osudy – přes městečko se několikrát převalila vojska cizí i domácí. Pověst o původu této Boží muky zaznamenal lanžhotský skladatel písní Josef (Jožulka) Uher. Říká se, že když se blížila k Lanžhotu vojska, nebo jiné nebezpečí, byli lidé varováni a včas se mohli i s dobytkem ukrýt v lese. Jednou se mladá dívka ze Súhrad (část Lanžhota, dnes ulice Souhrady, kolem níž vede silnice č. 425 Břeclav-Bratislava) opozdila a nepřátelé ji chytili. Mučením a znásilněním po děvčeti vymáhali vyzrazení úkrytu ostatních občanů, a když dívka nic nevyzradila, hodili ji nájezdníci do súhradské „uže“ (louže), kde utonula. Na její památku, statečné chování a na muka, která vytrpěla, lidé vystavěli kapličku, které se začalo říkat Boží muka súhradská.

Dnešní stavba není původní, protože ta původní byla několikrát větší a byla poškozena těžkými boji v roce 1945. Dodnes se od kapličky konají průvody ke kostelu.

 

Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha se nachází za kostelem na západní straně presbytáře a byla postavena u příležitosti cyrilometodějského milénia (1863). Na čelní straně soklu je vsazena bílá deska s rytým nápisem:

Ve středu jsem narozený, ve středu jsem odsouzený, ve středu též utopený.

Kdo mne ve středu ctí modlitbou pozdraví, ten mé bude účasten u Boha přímluvy.

 

 Socha sv. Anny

Socha se nachází na náměstí u kostela. Lidé věřili, že když se neslavil svátek sv. Anny (26. července), ztrhly se bouřky a zpustošily kraj. Proto zde nechala zhotovit sochu lanžhotká výměnkářka Anežka Kyclová v roce 1916, aby se na sv. Annu nezapomínalo.

    

Hlavní kříž na hřbitově

Hřbitov na tomto místě byl zřízen až v roce 1831. Centrální kříž uprostřed hřbitova byl dřevěný a když „dosloužil“, vyhlásil farář Šťourač sbírku, při které se vybralo 511,20 Kč.

Byl pořízen nový kříž který zhotovil sochař z Břeclavi. Kamenný kříž byl vysvěcen 21. května 1905. Má připomínat všechny zemřelé. Dokazuje to nápis v kamenné desce pod křížem:

„Pro Své svaté drahé rány

Ježíši Ukřižovaný

smiluj se nad dušemi zemřelých

zde v Pánu odpočívajících!“

 

AKTUALITY

 

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

POMOC UKRAJINĚ A UPRCHLÍKŮM

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ 2022/2023